Informace o publikaci
Když kosatky chtějí, vidí do duše člověka. Možnosti lidských a mimolidských setkávání skrze audiovizuální umění
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2025 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Článek se zabývá vztahy mezi lidmi a zvířaty v audiovizuálním umění. Za východisko si bere film Zachraňte Willyho (1993) a jeho zvířecího „herce“ – skutečnou kosatku Keiko. Na příkladu tohoto filmu zkoumá, jak populární média ovlivňují vnímání a zacházení se zvířaty ve společnosti. Film slouží jako případová studie, která odhaluje kulturní a etické důsledky zobrazování zvířat v narativech soustředěných na člověka a zároveň ukazuje obtížnost návratu zvířat, jež byla dlouhodobě podřízena lidské péči, zpět do volné přírody. Studie dále srovnává tento přístup s novějšími formami filmové tvorby, například se „slow animal cinema“, které nabízí autentičtější a méně zidealizovaný pohled na život zvířat. Taková perspektiva zpochybňuje antropocentrické vidění, jež stále do jisté míry dominuje populární kultuře, a zdůrazňuje význam respektu k autonomii zvířat. Posouvá tím porozumění lidsko-zvířecím vztahům za hranice tradičních narativů a otevírá prostor pro komplexnější formy soužití. Závěrem autorka vyzývá k proměně způsobu, jakým jsou zvířata zobrazována ve vizuální kultuře. Prosazuje etičtější vyprávění, které zvířata představuje jako svébytné bytosti s vlastní vůlí, nikoli jako pouhé objekty lidské zábavy. |
| Související projekty: |