Informace o publikaci
Kdy je polyfarmakoterapie léčbou první nebo druhé volby - I. část
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2003 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Česká a slovenská psychiatrie |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Obor | Psychiatrie, sexuologie |
| Klíčová slova | polypharmacotherapy; schizoaffective disorder; bipolar disorder; combinations with mood stabilizers; atypical antipsychotics |
| Popis | Autoři shrnují dosavadní poznatky o léčbě shcizoafektivní a bipolární poruchy. U obou nozologických jednotek je často první volbou kombinace stabilizátorů a antipsychotik, respektive antidepresiv. V 70. letech bylo v popředí zájmu lithium, v 80. letech antikonvulziva a 90. léta jsou charakterizována nástupem atypických antipsychotik. Není zcela jsné, zda atypická antipsychotika jsou stabilizátory nálady, protože chybí dostatek studiíl Autoři dále uvádějí vlastní zkušenosti s léčbou schizoafektivní poruchy. Na základě retorspektivní analýzy chorobopisného materiálu zjistili, že v této indikaci byla preferována antipsychotika. Se stabilizátory nálady přicházel 20/64 (31%) pacientů, ouze 3/20 (15%) mělo monoterapii a vzájemnou kombinaci kombinaci stabilizátorů. Atypická antipsychotika převažovala 46/64 (72%) nad klasickými antipsychotiky (21/46, 46%), toto rozložení bylo zachováno i při propuštění. Při propuštění odcházelo více nemocných s antipsychotiky (13% vs 22%). Nejčastěji aplikovaným antipsychotikem z atypických byl při přijetí risperidon (39%), při propuštění olanzapin (35% z celkového počtu léčených atypickými antipsychotiky. |
| Související projekty: |