Stárnutí je jedním z nejvíce studovaných fenoménů živých organismů. Pouze teprve začínáme posuzovat stárnutí v jeho mnohorozměrnosti a jeho možný dopad na další generace. Souvislost mezi stárnutím rodičů a úspěšností jejich potomstva napříč živočišnou říší zdaleka není jednoznačný. Nás zajímá, jaká je role rodičovského stárnutí v evoluci a chceme porozumět mechanismům jeho přenosu. V navrhovaném projektu proto plánujeme otestovat vliv rodičovského stárnutí a určit způsoby jeho přenosu na potomstvo u krátkověkého obratlovce bez rodičovské péče. Navrhujeme k tomu využít celostní přístup, který porovná chronologický
věk rodičů s biologickým pomocí průběžně měřeného fenotypu rodičů a buněčných markerů. Následně otestujeme dopad stáří rodičů na životaschopnost jejich potomstva. Zaměříme se především na možný přenos negativního vlivu prostřednictvím dvou buněčných markerů – délky telomer a DNA methylaci. Navrhovaný projekt vychází z poznatků důkladně prostudovaného
modelového organismu (halančíka tyrkysového) a posouvá výzkum stárnutí novým směrem k mezigeneračnímu přenosu vlivů stárnutí.